O kráse země i historie naší

Vítejte na nicotna.osoba.cz Michal Šedivý

Sbírka vlakové pošty

13. Vegetativní orgány rostlin

 

13.      Vegetativní orgány rostlin

= kořen, stonek, list

 

KOŘEN

- podzemní, nečlánkovaný orgán s neomezeným růstem

- bez listů, nepravidelně větvený

- jeho pletiva jsou nezelená neobsahuje chlorofyl

- při klíčení semen se objevuje jako první kořínek roste dolu (geotropicky) a dává základ hlavnímu, primárnímu kořenu ten buď zaniká a je nahrazen adventivními kořeny (jednoděložné) nebo dál roste a větví se

- u mnoha rostlin vyrůstají náhradní kořeny i na stonku, listech nebo kdekoli v místě poranění vegetativní rozmnožování, využití při množení rostlin řízkováním

fce:

         upevňovací - pomocí kořenové soustavy upevňuje rostl. v substrátu (půdě, dedritu, těle

jiné rostl.)

         absorpční - přijímá ze svého okolí vodu a v ní rozpuštěné minerální látky a převádí je do

nadzemních částí rostliny fce vyživovací

         syntetická - v kořenech vzniká mnoho látek např. fytohormony nebo zásobní l. = je

metabolicky aktivní

         veget. rozmnožování tvorba pupenů, ze kterých vyrůstají výmlatky

         zásobní - v kořenu se syntetizují a ukládají zásobní látky (mrkev, petržel..)

 

Stavba:

      Krycí komplex kořene

1. pokožka - rhizodermis

- jednovrstevná, bez průduchů a kutikuly je propustná pro většinu anorg.l.

- má základ v dermatogenu

- diferencují se v ní speciální buňky = trichoblasty, které se prodlužují v kořenové vlásky -

mají fci absorpční, mnohonásobně zvětšují povrch kořene

- kořenové vlásky mají velice tenkou buněčnou stěnu pomocí ní vylučují do svého okolí

látky kyselé povahy rozpouští půdní částice (vodní rostl. a rostliny žijící v symbióze

kořenové vlásky nemají)

- životnost velice malá (dny)

 

      Korový komplex kořene

1.      exodermis

- jednovrstevná, po odumření pokožky přebírá její fci krycího pletiva

 

2.      mezodermis

- vícevrstevná, je střední vrstvou primární kůry

- je tvořena tenkostěnnými parenchymatickými buňkami se vzdušnými kanálky

- u některých rostlin zde mohou být i mléčnice, pryskyřičné kanálky, sekreční buňky..

- má asimilační fci mohou se zde ukládat zásobní látky

 

3.      endodermis

- jednovrstevná odděluje primární kůru od středního válce

- buňky jsou k sobě těsně přilehlé, jsou ztloustlé v místě Casparyho proužků a stářím korkovatí

= endodermis a především mezodermis jsou hlavními kořenovými pletivy, probíhá zde metabolismus

= vyskytují se zde idioblasty, schizogenní a lysigenní kanálky

 

 

 

- pod endodermis : střední válec

- je od primární kůry oddělen jednovrstevným pericyklem (latentní

meristém), zakládají se v něm postranní kořeny

- sdružuje vodivá pletiva kořenu cévní svazek, ve kterém jsou paprsčitě

uspořádány lýkové a dřevní části

 

na povrchu kořene

         kořenová čepička - chrání vzrostný vrchol kořene

- vnější b. čepičky slizovatějí - pomáhá pronikat kořenu do půdy

- složena z parenchymatických b., vznikla činností primárního dělivého

pletiva kalyptrogénu

         prodlužovací pásmo - za vzrostným vrcholem buňky se zde prodlužují v podélném

směru, rovnob. s osou kořene

- tvorba cévních svazků

         absorpční pásmo - vyrůstají zde kořenové vlásky, intenzivní nasávání vody, miner.l.

         pásmo větvení

 

hospodářský význam

Þ dužnaté kořeny : mrkev, petržel, křen, batáty, maniok

- na vzniku bulvy řepy se podílí i stonek

- mnohé kořeny jsou vyhledávanými drogami rulík zlomocný, hořec, andělika..

 

 

STONEK

- nadzemní, článkovaná část rostliny

- většinou nese pupeny, listy, květy

fce:

         nese listy a reprodukční org.(květy, plody, semena) a spojuje je s kořenem vodivá fce : rozvádí vodu a živiny obousměrně po celé rostlině spojuje kořen a listy

         svým růstem prodlužuje rostlinu ve směru positivního heliotropismu

         nese listy tak, aby byla zachována jejich hlavní fce = fotosyntéza

 

typy stonku

- olistěný stonek s pupeny, listy prýt

- bezlistý stonek stvol (pampeliška)

- bylinný stonek, který nepřezimuje a vytrvá jen jedno vegetační období lodyha

- obvykle dutý a bylinný stonek trav s kolénky stéblo ( trávy, obilniny)

- kmen je nevětvená část stonku stromu, zdřevnatělý stonek

 

Vnitřní stavba:

- stonek rozdělujeme na články a uzliny

články: (internody)- mezi uzlinami

uzliny: místa, ze kterých vyrůstají listy

: neprodlužují se

 

= rozdíl mezi jednoděložnými a dvouděl. rostl.

1.      jednoděložné - mají stonek pokrytý jednovrstevnou pokožkou, pod ní jsou

sklerenchymatické b. mechanická opora

- uvnitř jsou parenchymatické b., ve kterých jsou rozptýleny cévní svazky

 

2.      dvouděložné

Þ pokožka : může obsahovat průduchy

Þ primární kůra : endo, exo, mezo dermis

: tvořena mechanickými pletivy kolenchym, sklerenchym, parenchym

: mléčnice, vyměšovací kanálky apod.

Þ střední válec: tvořen parenchymem zákl.pletiva a kambiem jsou uspořádány do kruhu

 

= dutiny v lodyhách některých rostlin (přesličky) vznikají potrháním parenchymu nebo aerenchymu středního válce při jejich tloustnutí

= pokožka je u dřevin nahrazena borkou

= na borce některých dřevin jsou dobře patrné bradavičnaté útvary čočinky

-         oproti průduchům jsou neustále otevřené, bez možnosti regulace fce: výměna plynů

-         na zimu zarůstají, na jaře se jejich činnost opět obnovuje

 

cévní svazky: otevřené (mají kambium) a jsou do kruhu uspořádané

: pod vrstvou c.sv. je dřeň

: mohou druhotně tloustnout činností kambia

kambium: Þ svazkové vznik c.sv.

Þ mezisvazkové vznik dřeňových paprsků

 

Větvení stonku

      vidličnaté - primit. rostl. plavuně

      boční monopodium : hl. vzrostný vrchol zachován po celou dobu života postaranní

pupeny ho nepřerůstají

sympodium : hl. pupen

 

 

LIST

- postranní orgán, vytváří se pouze na stonku

- obvykle ploché zelené útvary, převážně omezeného růstu

- vytváří se zevně, základy jsou už v pupenu ty se u dřevin vytvářejí již v předcházející vegetační sezóně

fce:

         asimilační

         transpirační odpařování vody

         výměna plynů

         fotosyntéza

- pravé listy mají jen cévnaté rostliny vývin po proniknutí rostlin na souš

- složení mladého listu v pupenu je pro jednotlivé druhy stálé

 

Postavení a tvar listu:

1.      střídavé - vyrůstají po jednom z lodyžní uzliny

2.      vstřícné - z jedné uzliny vyrůstají 2 listy proti sobě

3.      přeslenité vyrůstají po 3 nebo více z jedné uzliny (vraní oko čtyřlisté)

 

Hlavní části listu:

Þ čepel : plochá část listu, může být jednoduchá nebo složená

: svrchní strana listové čepele se výrazně liší od spodní

složený list - skládá se z lístků, které často samostatně opadávají (akát)

- podle uspořádání lístků -- dlanitě složené

-- zpeřené

 

Þ řapík : stopková část listu, která nese listovou čepel

: řapíky spodních listů jsou většinou delší než řapíky listů horních všechny listy

mohou dokonale využívat světelnou energii

: pokud řapík chybí, jsou listy přisedlé

: někdy se na bázi rozšiřují v pochvu

: procházejí jimi cévní svazky u jednoděl. 1, u dvouděl. 3

: jsou v něm vodivá pletiva (transport l.) a mechanická pl. udržování polohy listu v

době zvýšeného mechanického namáhání (déšť, vítr..)

 

Þ palisty: párové listy na bázi řapíku

: mohou být trvalé, přirůstat k řapíku (jetel, růže..)

: někdy mohou být přeměněny v trny (akát)

 

Vnitřní stavba :

- u většiny listů je možné rozlišit svrchní a spodní stranu listu, někdy ne (kosatec, cibule)

- mezi svrchní a spodní pokožkou je asimilační pletivo = mezenchym

skládá se ze 2 typů buněk :

    palisádový parenchym - jednovrstevný nebo vícevrstevný

- pod pokožkou je tvořen protáhlými buňkami, přiloženy těsně

k sobě a orientovány kolmo k svrchní pokožce

         houbový parenchym - nad spodní pokožkou je budován kulovitými b. s intracelulárami

= listem procházejí cévní svazky (žilky), někdy pryskyřičné kanálky (nahos.), idioblasty

= čepele i řapíky vodních a bahenních rostl. bývají vyplněny aerenchymem

 
Made by: MICHAL ŠEDIVÝ studio Lísek 26 Postupice ANNO 2006