O kráse země i historie naší

Vítejte na nicotna.osoba.cz Michal Šedivý

Sbírka vlakové pošty

2. Buňka

2.   Stavba buňky

 

Živé soustavy:

 

- za základní živou soustavu považujeme jedince schopného samostatného života

- jedná se jak o jednobuněčné tak mnohobuněčné jedince

  ž.s. vyššího řádu = individua vyššího řádu

  : jsou tvořena z jednobuněčných organismů na sebe závislých (společenstvo) - fungují   

  pouze, když je jich mnoho (mravenci, včely…)

 

charakteristika:

§         obsahují bílkoviny, nukleové kyseliny → jsou nulkeoproteinové

§         zajišťují základní životní fce :

a) látkový a energetický metabolismus (přeměna látek a energií)

b) autoreprodukci (ž.s. jsou schopné samostatné existence, rozmnožování, vývoje…)

c) autoregulace (schopnost reagovat na vnější podmínky a měnit tím svoje vlastnosti)

 

§         nukl.kys.:  nesou genetickou informaci - přepisuje se do struktury bílkovin - přenos informace z generace na generaci

§         bílkoviny : fci enzymů

                      : mají schopnost evoluce

                      : tvoří základní strukturu buněk

§         ž.s. jsou vysoce organizovány - stupňovitě hierarchicky uspořádány:

      atom - molekuly - makromolekuly - makromolekulární komplexy - buněčné orgány -  buňky - tkáně, pletiva - orgány - orgánové soustavy - organismy

§         ž.s. jsou z hlediska termodynamiky otevřené soustavy - mohou vyměňovat energii, hmotu, informace z vnějším okolím

§         jsou v ustáleném stavu - vyrovnává se příjem, výdej

 

 

Buňka

 

Ø      je základní strukturní a funkční jednotka živých soustav

Ø      buňka je nejmenší ž.s., která je schopná samostatné existence a reprodukce

Ø      je základní stavební jednotkou prokaryotických a eukaryotických organismů

Ø      každá buňka má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém,

     umožňující vytvářet a využívat energii

 

1. Eukaryotická buňka

- jedná se o buňky hub, rostlin, živočichů

- živí obsah buňky se nazývá protoplast -- cytoplasmu (obsahuje jednotlivé organely)

                                                                -- karyoplasmu (= jádro)

- protoplast je od buněčné stěny ohraničen plazmatickou membránou


Rostlinná a živočišná buňka + buňka hub:

Rostlinná:

velikost:  10-100 μm, ale mohou být dlouhé i několik m

- tvar rostl. buňky je dán tvarem buněčné stěny

- buněčná stěna je tenká a plastická

- většina rostl.b. obsahuje jádro +  jadérko

 

- cytoplazma vyplňuje prostor ohraničený buněčnou stěnou – jsou v ní      

  koncentrovány veškeré cytoplasmatické struktury včetně jádra

- od živočišné b. se liší přítomností plastidů, buněčné stěny, vakuol

 

proudění cytoplasmy : usnadňuje transport a výměnu látek mezi jednotlivými částmi buňky

                                    nebo mezi b. navzájem

 

Živočišná:

velikost:  mezi 10-20 μm (x b. nervové 1m,..)

- nejjednodušším tvarem je tvar kulovitý, oválný (ve tkáních je tvar b. rozmanitý)

- jsou tvarově velmi rozmanité, pt neobsahují buněčnou stěnu

- na rozdíl od rostlinnné b. obsahuje lyzozómy

 

 

Buňka hub

Buněčná stěna : obsahuje chitin, velmi vzácně celulózu

Jádro : bývá jedno, dvě i větší počet

Plastidy : chybí, proto jsou houby bezbarvé

              : u vyšších hub, hlavně v plodnicích , jsou různá barviva, ale nikdy chlorofyl

Zásobní látky : hlavně glykogen a olej, nikdy škrob

Ostatní organely jako v živočišné buňce

 

 

Chemické složení rostlinné b.:

 

- chem. prvky se v rostl. buňce vyskytují vždy ve formě sloučenin

1) organické - sacharidy, lipidy, bílkoviny, nukleové kys.

2) anorganické - voda, soli, plyny

 

voda

- v buňce 60 - 90 %

- množství vody záleží na druhu rostliny, na druhu orgánu a prostředí

význam vody - 1) rozpouštědlo živin a umožňuje přesun látek

                         2) fotosyntéza

soli

- vyskytují se v b. ve formě uhličitanů, chloridů a fosforečnanů, podílí se na udržení stálého pH

plyny

- kyslík, oxid uhličitý, uhlík, rozpouští se ve vakuolách, u vodních rostl. jsou v mezibuněčných prostorách

bílkoviny

- tvoří hlavní část citoplazmy, součást b. jádra, enzymů, hormonů a zdroj ener.

nukleové kys.

- v jádře, podstatou dědičnosti, ve všech živých organismech, řídí tvorbu bílkovin v těle

DNA = deoxyribonukleová kys., dvojitá šroubovice

RNA = ribonukleová, jednoduchá šroubovice

sacharidy

- zdroj energie, tvoří se během fotosyntézy, jsou součástí nukl. k.

Monosacharidy - fruktóza, glukóza

Disacharidy - řepný cukr, laktóza - mléčný cukr, maltóza -  sladový cukr

Polysacharidy - celulóza - tvoří b. stěny

škrob - usazuje se v b. zásobních org. ( rýže, brambory )

lipidy

- jsou ve vodě nerozpustné, zdroj. E, ukládají se v plodech a semenech, v b. volně v tukových kapičkách, tvoří povrch jádra

ROSTLINNÁ BUŇKA:

 

Ø      Buněčná stěna

- charakteristický znak rostlinné b.(živočišné buňky ji nemají)

- umožňuje existenci buňky jako osmotického systému

- těsně přiléhá k cytoplasmatické membráně

- omezuje velikost protoplastu a zabraňuje jeho prasknutí v důsledku osmotického příjmu

   vody

fce:

·    mechanická (udržuje tvar, odolnost proti prasknutí..)

·    podílí se na přenosu látek mezi buňkou a vnějším prostředím

·    plně propustná = permeabilní

·    neživá, těsně přiléhá k cytoplasmě

·    ukládání látek - inkrustace - anorg. (CaCO3 ), oxid siřičitý..

                            - impregnace - organ. =  lignin - lignifikace (dřevnatění)

                                                                =  suberin - suberinizace (korkovatění) 

                                                                =  kutin - kutinizace - kutikula
­Stavba:

2 složky: a) vláknitá - celulóza (tvoří základní kostru)

                                 - vzniká v plasmatické membráně na útvarech zvaných rozety

 

                b) amorfní - pektiny, hemicelulózy..

                                  - vznikají v Golgiho komplexu

 

§         primární buněčná stěna

- vzniká u buněk, které ještě mohou růst

- je plastická stejně jako střední lamela, čimž odpovídá požadavkům na rychlý růst b.

- přikládá se na střední lamelu směrem ke středu buňky

- přikládáním dalšího materiálu (=apozicí) primární stěna sílí

- složkou jsou pektiny a hlavně celulóza – molekuly celulózy vytvářejí micely – propojením   

  vzniká síť mikrofibril, které nejsou přesně orientovány

       

§         sekundární buněčná stěna

- vzniká u dospělých b. s ukončeným růstem

- celulózní mikrofibrily jsou ve svazcích, jsou přesně orientovány

- mikrotubuly orientují celulózní vlákna

- obsahuje více celulózy, neobsahuje žádné pektiny

- roste jen tloustnutím = apozicí (přikládání nových vrstev)

může zde být uloženo mnoho látek:

lignin - podpůrná a vyztužovací fce, ve stěnách buněk (ve dřevě)

suberin - korková pletiva, zkorkovatělé b. nejsou propustné pro vodu, rychle odumírají a 

               zastávají mechanickou fci

kutin - na povrchu rostliny → vosk, vytváří kutikulu            

 

§         střední lamela

: vzniká z přepážky mezi dceřinými buňkami v průběhu dělení → spojovací vrstva mezi sousedními buňkami

: tvořena pektiny z GA

 

plazmodezmy

- kanálky v b. st., kterými komunikují jednotlivé buňky mezi sebou

- prochází jimy provazce protoplazmy i endoplasm. retikula

- v místech větší hustoty - vznik teček (vidět pod mikroskopem)

 

Ø      Cytoplazmatická membrána­

- tvoří receptory – příjem signálů z prostředí

- nad ní je buněčná stěna

- polopropustná (semipermeabilní)

- typická biomembrána

fce:  

·    reguluje příjem a výdej látek → probíhá přes ní pasivní a aktivní transport látek, mohou

    přes ní pronikat i velké molekuly a to pinocytózou či fagocytózou

·    reguluje chování buňky podle podnětů z vnějšího prostředí (světlo, dotyk, chemické

    vlivy..)

·    zajišťuje stálé vlastnosti vnitřního prostředí buňky

 

Stavba:

- tvořena 2 vrstvami fosfolipidů: obsahují proteiny - integrální

                                                                                  - asociované (perifení-na povrchu)

- hydrofilní (polární)

- hydrofóbní (nepolární)

 

ŽB: Cytoplazmatická membrána

- odděluje b. od okolí

- tvoří ji dvojitá vrstva fosfolipidů - mezi nimi molekuly bílkovin
­- na vnější straně se nachází glykokalix tvořený sacharidy
­- buňky jsou navzájem propojeny hustými provazci cytoplazmy → desmodezmy, které    

  zajišťují soudržnost tkáně
­- je polopropustná
- umožňuje transport látek

- mohou se v ní tvořit organely

 

Ø      Cytoplazma

­Stavba:

- rozsolovitá hmota

- směs koloidních a krystalických roztoků org. i anorg. látek

- slabě kyselá až neutrální povaha

- při povrchu buňky : větší hustota bez organel (= hyaloplazma)

- uvnitř opačně (= granuloplazma)

fce:

- udržuje tvar b.

- zajišťuje výměnu látek s okolím, přesun živin uvnitř b.

- biochemické pochody : anaer. glykolýza, částečně přeměna bílkovin

 

Ø      Jádro (nukleus, karyo)

- ve stavbě jádra se od sebe výrazně liší prokaryotní a eukaryotní buňky

- u prokaryot (bakterie) je jádro představováno pouze kruhovitou molekulou DNA, která

  není vázána na proteiny → nemá membránu, nazývá se tedy jaderným obalem

 

-  obsahují ho všechny buňky (x vysoce specializované - červené krvinky)

-  tvar : nejčastěji kulovitý, oválný

- největší organela, tvoří asi 10% objemu

 

Stavba:
­- na povrchu je dvojitá membrána : karyolema (odděluje jaderný obsah od základní    

  cytoplazmy, obsahuje póry, které umožňují výměnu látek RNA a bílkovin mezi

  karyoplazmou a cytoplazmou)

- pomocí pórů je jádro spojeno s ER = tím i se všemi částmi b.


­- uvnitř jádra je jaderná šťáva : karyoplazma (cytoplazma + karyoplazma = protoplazma)
­- jádro bývá většinou jedno, u nálevníků, jaterních a chrupavčitých buněk dvě, u svalových

  a srdečních buněk více. (syncytium = splynutí několika srdečních buněk)

­

chromatin = složka jaderné hmoty, složen z DNA a bílkovin = histony                 

                     (DNA+histony = nukleozom)

                 = před dělením buňky se zhušťuje, spiralizuje na viditelné chromozomy
­                 : heterochromatin - neaktivní, kondenzovaný genetický materiál

                                              - spiralizované úseky chromozómů

                 : euchromatin -

 

chromozom =  je před škrcením rozdělen na 2 chromatidy : v každé je 1 molekula DNA,

                        jsou stejné  

                        centromera : místo, kde dochází ke spojení dvou chromatid

fce :

a) genetická : přenos gen. informace z mateřské b. na dceřinou = replikace

    (gen. informace je zapsána pořadím nukleotidů v DNA)

b) metabolická : anabolické procesy (syntéza RNA, enzymy, ATP, ...)

 

Ø      Jadérko (nucleous)

- není ohraničeno membránou, uloženo uvnitř jádra v karyolemě (v jaderné šťávě)

- mizí v období dělení jádra a objevuje se při vzniku jádra nového
­- je tvořeno shlukem RNA a bílkovinami, produkují m-RNA a t-RNA
- vznikají v něm cytoplasmatické ribozomy

Ø      Ribozomy

- kulovité útvary
­- jsou tvořeny hlavně r-RNA a bílkovinami
­- vyskytují se na ER i volně v cytoplazmě

- skládá se ze 2 podjednotek (velká a malá) dohromady 80S

- v cytoplasmě se obě podjednotky spojují pomocí atomů Mg

- vznikají v jadérku

­ polyzomy = ribozomy propojeny v m-RNA
fce : syntéza bílkovin → proteosyntéza

Semiautonomní organely

(polonezávislé organely)

  • plastidy
  • mitochondrie

- jsou obaleny dvěma membránami (vnější a vnitřní)

- mají vlastní ribozomy, jiné než riboz. v cytoplasmě

- mají vlastní DNA

- jsou sídlem významných energetických dějů (plastidy- fotosyntéza, mitochondrie -

  dýchání)

- mají symbiotický původ

 

Ø      Mitochondrie

- obsahuje vlastní DNA a proteosyntetický aparát => semiautonomní organela

Stavba :

na povrchu 2 biomembrány :

vnější : hladká, ohraničuje prostor matrix (tvoří obsah mitochondrie, probíhá zde citrátový cyklus)                                                                

vnitřní : vchlípuje se dovnitř = vznikají kristy

            : dochází zde k buněčnému dýchání           

fce:

- oxidace a fosforylace živin → získává tím energii - získaná energie ukládána ve formě

  ATP - využita k životním pochodům v buňce

- na vnitřní mem. : enzymy, tvorba ATP, probíhají zde pochody buněčného dýchání

 

Ø      Plastidy

- proplastidy: původní plastidy, vznikají z nich ostatní plastidy

Stavba:

na povrchu 2 biomembrány:

vnější: hladká, tvoří obal plastidu

vnitřní: tvoří výběžky

- zaškrcením výběžků vznikají útvary zvané tylakoidy (v membráně tylakoidů jsou vázány

  asimilační pigmenty = chlorofyl a karotenoidy)

- nahloučením tylakoidů na sebe vznikají grana

lumen - prostor v membráně tylakoidu

stroma - vnitřek plastidy, je prostoupen výběžky vnitřní membrány

 

Rozdělení :

1. chloroplasty

- jsou z hlediska existence života na Zemi považovány za nejdůležitější organely - jsou totiž

  místem, kde se z anorganických látek vytváří látky organické, které jsou zdrojem energie,

  stavebních látek…

- jedná se o fotosynteticky aktivní plastidy, které obsahují chlorofyl a  karotenoidy (ty jsou

  vázány na membránové struktury)

- probíhá zde fotosyntéza

světelná fáze fotosyntezy: dochází k ní na membráně tylakoidů

temnostní fáze fotos. : probíhá v stromatu chloroplastu

                                  : dochází k syntéze org. látek, ukládají se sem zásobní l. (škrob)

(rozkladem chlorofylu => chromoplasty:  fotosynteticky neaktivní, pt neobsahují chlorofyl, ale karotenoidy = to se děje při zrání plodů)

 

2. chromoplasty

-  obsahují xantofily, karoteny = karotenoidy

- neobsahují chlorofyl

- způsobují zbarvení listů, plodů, květů

- hlavní barvy: červená, žlutá, oranžová

fce: jejich zbarvení láká opylovače

 

3. leukoplasty

- bezbarvé, neobsahují žádná barviva, pigmenty

-  výskyt v zásobních org.(heterotrofních pletivech) = podzem. org., ukládání zás. látek

dělí se podle toho, jaké látky se v nich tvoří a ukládají:

" amyloplasty (škrob) - syntéza škrobu (amyloplasty v bramborové hlíze)

" protoplasty - syntéza bílkovin

" oleoplasty - syntéza tuků

           

Ø      Endoplazmatické retikulum (ER)

- od cytoplazmy je odděleno jednou membránou
­- rozvětvený systém biomembrán, soustava vzájemně propojených váčků a kanálků
­fce:

- podílí se na stavbě buněčných stěn, syntéze biomembrán
­- prostupuje plazmodesmami do sousedních buněk = zajišťuje transport látek mezi

  jednotlivými částmi b.

- je místem syntézy tuků a bílkovin
­

 hladké ER : na povrchu nejsou ribozomy, syntéza tuků a lipidů

                   : je přítomno ve svalech - zásobárna Ca2+  , v b. produkujících steroidy
­drsné ER : na povrchu vázány ribozomy na kterých probíhá syntéza bílkovin

Ø      Golgiho aparát (GA)­

- od cytoplazmy je oddělen jednou membránou
­- soubor váčků propojených kanálky

- nikdy nenese ribozomy
­ diktyozomy: GA je rozptýlen v cytoplazmě ve formě zrn, tyčinek..
 fce:

­- váčky odškrcované z GA se podílejí na vzniku amorfní složky buněčné stěny

- úprava produktů ER : zahušťuje jeho produkty (př: chemická úprava bílkovin..), odstraňuje

  přebytečnou vodu z buňky, zajišťuje exocytózu

- odškrcováním => lyzozómy, cytozómy

 

Ø      Vakuola

-  typická organela pro rostlinnou buňku

-  jedná se o membránou ohraničený útvar, který je vyplněn buněčnou šťavou

-  v mládí má b. několik vakuol : splývají a ve stáří srůstají v jednu centrální vakuolu  

   zatlačuje cytoplasmu a ostatní organely k cytoplasmatické m. = vzniká nástěnná        

   cytoplasma  - zaujímá 90% b.)

 

složení :

- 95 % voda (hl. zásobárna vody pro b.) + odpadní a zásobní látky = buněčná šťáva (může být zbarvena různými barvivy)

bun. šťáva - cukry, bílkoviny, alkaloidy, třísloviny barviva (antokyany - způsobují zbarvení   

                      plodů, antoxantiny), enzymy, různé ionty

                   - alkaloidy a třísloviny jsou jedovaté látky, které činí rostlinu nepoživatelnou                                       

- membrána oddělující vakuolu od cytoplazmy = tonoplast
­- zajišťuje ukládání látek zásobních i odpadních - jejich koncentrace může být tak vysoká, že mohou vykrystalizovat (krystaly : rafidy šťavelu vápenatého) = inkluze

- do vakuol se přijímá voda = růst vakuol způsobuje i růst b. - zvětšováním vakuol se zvyšuje tlak uvnitř buňky - turgor buňky (vnitřní napětí v buňce ji zpevňuje)

 

Ø      ­ Cytoskelet

­-  soustava bílkovinných vláken uvnitř cytoplazmy, které vytvářejí vnitřní kostru b.

­fce:

- zajišťuje oporu buňky (kostra), pohyb organel, transport látek, tvoří některé organely

 

na stavbě cytoskeletu se podílí 3 typy vláken:
­1) mikrotubuly : duté trubičky tvořené bílkovinou tubulinem

                           : nejsou trvalé - vznikají a zanikají

                           : skládá se ze dvou konců + a -

                          fce : orientují celulózní vlákna v buněčné stěně (tím mají vliv na růst uněčné

                                  stěny)

                                : podílí se na vzniku achromatického vřeténka při dělení buněk 

                                : tvoří základ pohybových organel buňky (bičíků a nitkovitých    

                                  panožek)
                                : probíhá po nich posun organel pomocí transportních bílkovin
                           : stavební prvky centrioly a vláken dělícího vřeténka

 

 

 

 

2) aktinová filamenta  : tvořena bílkovinou aktinem

                                      :  vznikají za spotřeby energie, kterou dodává ATP z aktinu

                                      : oporná funkce (např. vyztužuje mikroklky střevních buněk)
                                      : pohybová funkce - měňavkovitý pohyb

                                      : podílí se na tvorbě panožek

3) střední filamenta : bílkovinná vlákna v cytoplazmě
                                   : udržují buňky u sebe

 

Ø      Lyzozómy

- váčky kulovitého tvaru obalené membránou

- obsahují hydrolytické enzymy : kyselé hydrolázy - napadají vazby vzniklé kondenzací –   

  hydrolyzují bílkoviny, nukle.kys., lipidy...

- vznikají odškrcováním od GA a ER (na jeho ribozómech jsou příslušné enzymy)

Stavba:

primární lyzozómy -  pohybují se cytoplasmou, splývají s potravními váčky, které obsahují materiál určený k strávení – vznikají sekundární lyzozómy

(fagocytoza - vzniká fagozom - spojí se s primárním lyzozomem - vzniká sekundární lyzozom)

- nestravitelné zbytky potravy zůstávají v membránových váčcích jako reziduální tělíska  a nebo jsou odstraňována exocytózou

- v rostlinné buňce nejsou (nahrazeny vakuolou)

fce:

- vnitrobuněčné trávení

- mohou připravovat substrát pro další oxidaci mitochondriemi

 

Ø      Cytozómy

- jedná se o útvary vysoce specializované – váčky podobné lyzozómům

- vznikají v membráně GA a ER : zde se odškrtí jako váčky a uzavírají v sobě určité typy enzymů, takže rozeznáváme různé druhy cytozómů

fce:

- obecně jde o organely, ve kterých probíhá rozklad různých nízkomolekulárních látek nebo jejich přeměny

 

Ø      Centriola

= dělící vřeténko

- stálá struktura živočišných buněk, leží poblíž jádra

- v b. jsou obsaženy 2 centrioly, jsou na sebe kolmé

- obsahuje 9 trojic mikrotubulů

fce:
- organizační centrum, zajišťuje tvorbu druhé centrioly před mitózou - putuje na opačný pól

  buňky

- uplatňuje se zejména při dělení buněk


Organely pohybu

1. řasinky:

= cilie

- vláknité výběžky buňky, ohraničené jednotkovou membránou a obsahují podélně uspořádaný systém mikrotubulů

- především slouží k pohybu

 

2. bičík:

= flagellum

- struktura podobná řasinkám

- obvykle bývá ale jen jeden a je mnohem delší než řasinky

- kromě mikrotubulů může obsahovat i další zesilující struktury

- mohou také tvořit undulující membránu – což je vlastně jejich zploštělý obal, ale nesplývá  

  s buňkou

- zakotven v buňce pomocí bazálních destiček, je obalen membránou

- má podobnou fci jako centriola

Stavba:

- 9 trojic mikrotubulů po stranách + 1 dvojice centrálních mikrotubulů

- dienová raménka jsou mazi dvojicemi mikrotubulů → putují k (-) konci mikrotubulu →

  ohýbání bičíků

 

2. Prokaryotická buňka

 

- bakterie a sinice

- jednobuněčné organismy

- je mnohem jednodušší a menší než b. eukaryotická ( 1-2 μm )

- nejčastěji kulovitý nebo tyčinkovitý tvar

- prokaryotická buňka neobsahuje chloroplasty a mitochondrie, ER..tedy organely typické

  pro eukariotické buňky

- výživa je autotrofní i heterotrofní

základní struktury: jádro, ribozómy, cytoplasmatická membrána, buněčná stěna...

 

Ø      Jaderná hmota

(= nukleoid)

- jedná se o molekulu DNA, která je uložena ve formě ojedinělého chromozomu v

  nukleoidu (nese v sobě genetickou informaci), která je volně uložená v cytoplazmě, pt neni

  vytvořena jaderná membrána

- je kruhová a nejsou na ní navázány molekuly bílkovin

- prokar.b. nemá pravé jádro, ale jen jaderný obal z membrány

plazmidy: malé, kruhovité molekuly DNA, které jsou uloženy mimo bakteriální 

                 chromozom     

 

Ø      Cytoplazma

- zaplňuje zcela prostor bakteriální buňky, neboť bakterie nemají vakuoly

- jedná se o koloidní roztok, ve kterém probíhají základní životní pochody buňky – metabolismus

- obsahuje zásobní látky : glykogen, kys. polybetahzdroxzmáselnou x neobsahují lipidy

- často obsahuje kapénky nebo krystalky odpadních nebo zásobních látak → buněčné

  inkluze

 

Ø      Ribozómy

- mají jinou stavbu než u eukar.b., vyskytují se pouze v cytoplasmě

- má sedimentační koeficient 70S a skládá se ze dvou nestejných podjednotek

- menší podjednotka se skládá z jedné molekuly rRNA a 21 bílkovin

- velká podjednotka ze 2 molekul rRNA a 34 molekul bílkovin

- vyskytují se v blízkosti jádra, nasedají na mRNA a hned ji překládají v bílkoviny

fce: tvorba bílkovin

 

Ø      Cytoplasmatická membrána

- jediná membrána : biomembrána

- obklopuje cytoplasmu

- udržuje vnitřní prostředí v buňce, je semipermeabilní

- reguluje tok látek mezi vnitřním a vnějším prostředím

- je tvořena dvojitou vrstvou fosfolipidů + bílkoviny

- většinou je po celém povrchu hladká x mohou vznikat i vchlípeniny

- u fotosynteticky aktivních bakterií vznikají vchlipováním cytoplasmatické membrány  

  chromatofory, které nesou fotosyntetické pigmenty

mezozóm : vzniká vchlípením do cytoplasm.m., měchýřek

                 : probíhá na nich buněčné dýchání, replikace DNA

 

Ø      Buněčná stěna

- uložena vně cytoplasmatické m.

- jedná se o jediný pevný útvar v buňce

- má fci buněčného skeletu – dává buňce tvar a jako tuhý obal ji mechanicky ochraňuje před vnějškem

- způsobuje i chemickou odolnost

2 druhy:

a)  grampozitivní : stěna je tvořena mohutnou vrstvou peptidoglykanu (murein), teikoová

                              kys.

b) gramnegativní : obsahují tenkou peptidoglykanovou vrstvu

                            : na vnější straně má lipoproteinovou membránu – biomembrána

 

Ø      Bičíky

- orgán pohybu : rotační pohyby

- bakterie mohou mít buď jeden bičík, více či žádný

- je vystavěn z jednotlivých molekul bílkovin – tvoří duté vlákno, které je šroubovitě stočené

- je zakotven v cytoplasm.m.

 

Ø      Fimbrie

- jedná se o četná, krátká, rovná, jemná a křehká vlákna vycházející všemi směry ven z bakterie

- slouží k přilnutí bakterie k povrchu - konjugace bakterií

 

Peroxizony : útvar obalený membránou

                    : fotorespirace - 2 enzymy (perozykazy, katalázy)

glioxyzony : v b. semen → zásobní fce

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
Made by: MICHAL ŠEDIVÝ studio Lísek 26 Postupice ANNO 2006